mamincinodoupe.cz

Dlouho očekávaný den, kdy se z našeho malého čokoládového ďáblíka stane jezevčí slečna, přišel. Jak už při návštěvě našich jezevčích Kamarádů a jejich pánečků Markét a Martina, jejich kluci Kryšpín a Kvído správně cítili, Alfinka začala poprvé hárat. Nese to holčička naše statečně, jen nějak neví, co se s ní děje, a tak poslouchá ještě méně, než obvykle a k tomu nějak nechápe, proč zůstává doma, když beru do ruky to kožené vodítko a reflexní obojek…

Snad se po tomto období naše milovaná divoška maličko zklidní a začne se chovat maličko dospěleji 🙂 Budeme si držet pěsti. Její sestřičky, Ellinka s Betynkou zatím nic, tak se budeme těšit na zprávy od paniček, kdy se i jim ze štěňátek stanou slečny jezevčice!

Děkujeme za přízeň, pac a čenichovku vaši Doupaťáci

4.6.2016 jsme se s Alfičkou vydali opět na jednu oblastní výstavu, a to do pražských Kunratic, kde se před dvěma lety vystavovala i její maminka, Baruška. Vzhledem k tomu, že celou noc pršelo, travička v zámeckém parčíku, kde se výstava koná, byla značne mokrá ještě i ráno. Alfička opět předvedla,, jak je pramálo vychovaná, a byla dost slyšet… Každopádně pan rozhodčí Buba si ji dokázal maličko podmanit, a tak se v kruhu uklidnila a i pár kroků předvedla, zoubky ukázala a i hrudníček si nechala změřit.

Celkově se nám atmosféra výstavy opět moc líbila a určitě se sem opět brzy podíváme.

Posudek z výstavy naleznete zde

Naše čokoládová láska se chtě nechtě musela vydat i na pole výstavní, resp. Do výstavního kruhu 🙂 Jelikož v tomto směru jsme opravdu velmi málo zkušení, snažíme se já i Alfička trénovat.

Přípravy jsme se snažily nezanedbat a pomalu se začíná naše trénování vyplácet. Z nádherné výstavy na Kačině, která se koná v prostředí zámeckého parku, jsme si přivezli ocenění Velmi Nadějná 1 a ještě jsme se připletly do hledáčku členky bonitační komise, paní Přibáňové, a máme tak pár krásných fotek 🙂

Posudek z výstavy naleznete zde

A abych se ve výstavním kruhu trošku procvičila i já, nabídla jsem kamarádům, Zorce a Vojtovi, páníčkům krásného jezevce Ozáčka, že ho zkusím předvést, aby případně mohl i k bonitaci… a Ozáčkem jsme si vyběhli výbornou 1, vítěze třídy otevřené a tak si ho posléze Vojta, jakožto hrdý otec, odvedl k bonitaci, kterou Ozáček prošel a stal se tak kandidátem chovu 🙂

Jelikož mne a většinu lidské smečky zaměstnává hlavně naše lidské batole, je to všechno teď malinko složitější, ale snažíme se nezahálet a pracujeme i s naší smečkou čtyřnohou, zejména pak s naší pubertální čokoládovou kráskou Alfou Romeo a její maminkou, černopálenou Barunkou.

Krom pravidelných nácviků v lese a přípravě na Barvářské Zkoušky (BZ) a snad i Barvářské Zkoušky Honičů (BZH) Barunky a seznamování Alfonzy s barvou, pod pečlivým dozorem naší úžasné výcvikářky Lucky, se snažíme v každé volné chvilce cvičit s Alfíkem poslušnost, chůzi na vodítku, socializaci a přípravu na výstavní kariéru 🙂

Ač se zprvu zdála Alfinka tvrdým oříškem, díky trpělivosti a ochoty radit a pomoci našich přátel a kamarádů, se zdá, že tu tvrdou skořápku prolomíme a z Alfinky časem bude poslušná lovkyně v lese, a i poslušná princezna výstavních kruhů…

Aby toho nebylo málo a nenudila jsem se, využila jsem nácviků na Zkoušky Norování (ZN), pro laiky jen upřesňuji že bezkontaktního, a seznámila Alfinku i s prací pod zemí. Lišák Pepík se jí tedy vůbec nelíbil a dala by mu pěkně za ušiska, což nás velice potěšilo, neboť je to stále dorostenec a mnozí dospěláci by jí ochotu a hlasitost mohli závidět! A zde je opět jasně vidět,že hlasitost naše čokoládová princeznička podědila po svém úžasném tatíčkovi Krisovi 🙂

Úžasný normistr v Kostelní Střímelici nechal proběhnout i Barunku, která nováčkům ukázala, jak se to dělá a několika, včetně kamaráda Ozáčka pomohla, aby se rozštěkali… Musím říct, že Barunka nám po miminkách dost přiostřila a zdá se, že i hlasitost se zvýšila, z čehož mám upřímnou radost.

Barborka s Alfíkem poprvé na noře, Pepík je moc zajímal 🙂

Alfinka u nory

A tak všem našim kamarádům a příznivcům moc děkujeme za podporu a posíláme čenichovky z doupátka 🙂

Je to tak, i to naše čokoládové čtyřměsíční střeštiprdlo začíná mít pomalu nějaké ty svoje povinnosti a musí na sobě začít maličko pracovat. Nejen, že se už v lese seznámila s naší výcvikovou skupinkou a dost jasně dala najevo, že to není a nebude žádná srabotinka, ale chtě nechtě jsme museli přistoupit i k nácviku toho obávaného výstavního postoje… Jediným Alfičky štěstím je, že na ni díky práci a našemu půlročnímu dvojnohému miminku nemám tolik času, jak bych chtěla. Takže postoj nedrilujeme, ale občas zkoušíme…

Máme ještě dost co dolazovat, ale snad v Holýšově úplnou ostudu neuděláme, pokud nám teda Alfa nezakoření v kruhu a nebude dělat kamenného jezevčíka 🙂 Bude to její první výstava a jdem se hlavně seznámit s prostředím a pokecat s kamarádama a uvidíme, co ten náš samorost paličatej předvede 🙂

Pochopitelně si ale všechno panička strašně vymýšlí, neboť je to náš andílek, no ne?

Těšíme se na ty, co v Holýšově uvidíme na vlastní oka a ucítíme na vlastní čeníšky a ostatním posíláme čenichovku. Pac a pusu smečka z Doupěte