Je to tak, i to naše čokoládové čtyřměsíční střeštiprdlo začíná mít pomalu nějaké ty svoje povinnosti a musí na sobě začít maličko pracovat. Nejen, že se už v lese seznámila s naší výcvikovou skupinkou a dost jasně dala najevo, že to není a nebude žádná srabotinka, ale chtě nechtě jsme museli přistoupit i k nácviku toho obávaného výstavního postoje… Jediným Alfičky štěstím je, že na ni díky práci a našemu půlročnímu dvojnohému miminku nemám tolik času, jak bych chtěla. Takže postoj nedrilujeme, ale občas zkoušíme…
Máme ještě dost co dolazovat, ale snad v Holýšově úplnou ostudu neuděláme, pokud nám teda Alfa nezakoření v kruhu a nebude dělat kamenného jezevčíka 🙂 Bude to její první výstava a jdem se hlavně seznámit s prostředím a pokecat s kamarádama a uvidíme, co ten náš samorost paličatej předvede 🙂
Pochopitelně si ale všechno panička strašně vymýšlí, neboť je to náš andílek, no ne?
Těšíme se na ty, co v Holýšově uvidíme na vlastní oka a ucítíme na vlastní čeníšky a ostatním posíláme čenichovku. Pac a pusu smečka z Doupěte