Filípek se narodil v březnu 1980, tedy jen pár týdnů po mém narození. Co vím od rodičů, narodil se v hájence u úžasných lidí, co hladké standardní jezevce chovali leta. V té době se PP vystavoval myslím jen prvním 5ti nebo 6ti štěňátkům z vrhu, a jelikož byl Filípek nad ten daný počet, PP nedostal, což ale v té dobé nikdo neřešil. Filípek přišel do naší rodiny na konci jara 1980 a vyrůstali jsme společně. On se vozil v kočárku a byl vyhlášený tím, že si svoje miminko hlídá a nikdo se ke kočárku nesmí ani přiblížit… Vyrostl z něj pan pes… Dodnes s radostí říkám, že to byl náš pan Majer, dle pohádky Arabela, kde velmi podobný červený standardní hladkáč vystupoval 🙂
V roce 1986 rodiče pořídili chatičku v Mukařově, ano správně, tam, kde nyní najdete naše Doupě, a Filípek byl zdaleka největším milovníkem všech fen z širokého okolí. Sousedovic černobílá kříženečka Barbína byla jeho velká láska a s úsměvem vzpomínám, jak Filipa vždycky Voráčovi hnali, když se podhrabal pod plotem… Co bych vám měla povídat, hodně děti spolu měli!
Filip velmi často přes den odpočíval, ale se západem slunce vyrážel „do ulic“ a vracel se zpět nad ránem, kdy se nebál u vrátek zaštěkat, aby mu moje maminka šla otevřít. Velmi často po jeho „tahu“ jsme končili na veterinární pohotovosti v Říčanech, tenkrát tam ještě byla… tu přišel s dírou v kožichu, jak se někde soukal pod plotem, tu s vylomeným zubem, jak se snažil překousat pletivo.. nenudili jsme se. Nebylo výjimkou, že nám kamarádi či sousedé hlásili, že viděli Pípu i 15 km od Mukařova.
Asi nikoho nepřekvapí, že mé první slovo nebylo máma, ale Pípa, ne ta na pivo, ale náš Filípek 🙂
Strávili jsme spolu krásných 11 let, bohužel pověst velkého milovníka se stala Pípovi osudnou… 17.8.1991 nám pán ze sousedství přinesl obojek s tím, že Filípka našli mrtvého u silnice… Snad ten jeho poslední špacír stál za to.
Pípa bude navždy můj první jezevčík, makovice paličatá zrzavá… Čekej na nás za duhou s dědou a babičkou, Filípku, my přijdeme….