Béčka jsou na světě

O celé dva dny déle, oproti prvnímu vrhu, na sebe miminka Barborky a Dexíčka nechaly čekat!

20170821_190814

Čekání se vyplatilo, v pondělí 21.8.2017 světlo světa spatřilo 6 krásných černopálených minijitrniček. Máme 3 holčičky a 3 chlapečky. Více informací dodám, jakmile se situace v Doupěti maličko stabilizuje 🙂

Všem ďěkujeme za přízeň a posíláme čenichovky.

Markéta a smečka

Rubriky: Nezařazené | Napsat komentář

Čarodějný rej začal brzy ráno

Poslední dubnový den v českých zemích již tradičně patří k „pálení čarodějnic“. Pro nás letošní čáry začaly velmi brzy ráno, neboť naším cílem byla Zdeslav na Rakovnicku, kde jsme museli být na osmou ranní. Nemáme to zrovna za rohem, ani za dvěma, a tak budík neúprosně spustil tu svojí už v 5 ráno… Večer jsem sbalila řemen, pití, průkaz původu, obojky a všechno ostatní, připravila vše pro babičku s dědečkem, kterým jsme nechali doma juniora, vykopala jsem Alfonzu s pánečkem z postele a hurá na cestu…Mlha byla hustá tak, že by se dala krájet, a tak jsme museli pomalu… Ze severovýchodu Prahy ve stejný čas vyrazilo vozidlo druhé posádky, Simči a Štěpána s Amynkou, která s námi poctivě trénovala a s paničkou se připravovaly na svoje první lovecké zkoušky, a jely stejným směrem 🙂 Před sjezdem z dálnice D5 jsme se sjeli na benzínce a pokračovali pak dále společně.

20170430_062021

Na místo jsme dorazili lehce po osmé, a i přesto, že jsme jeli z největší dálky, byli jsme mezi prvními, což nás rozhodně potěšilo… Zabrali jsme místo u stolu, já s Alfou jsme si daly pivko, ochutnaly něco z nabízených pochutin a poslušně čekaly na instruktáž. Chtělo by se mi říct, že nás bylo 5, ale ne, bylo nás celkem 6 psů, všechno jezevci, pokud se nemýlím, tak jeden drsoň, jeden hladkáč a pak 4 dlouháni, z toho dvě dámy standardní a pak Alfa s Amy. Zcela bez studu musím říct, že Alfa hned od začátku měla jasný prim, byla nejhlasitější 🙂 🙂 🙂

nastup

Na nástupu jsem ji pro jistotu musela držet v náručí, aby aspoň zdánlivě držela jazyk za zuby… Po všech náležitostech, které jsou nutné dle zkušebního řádu, se šlo losovat pořadí. Co vám budu povídat, to bych nebyla já, abych si mezi samými zkušenými vůdci a myslivci, Simču tedy nepočítám (neuraž se kočko) :-), nevytáhla los č. 1… Tak jsem si šla dát raději druhé pivo, pač jsem se orosila i na místech, která jsem netušila, že se mohou potit…

A tak se nasedlo do aut, my s Alfou jsme měly našeho osobního řidiče, a hurá na pole. V hlavě jsem si opakovala, jak se správně představit před začátkem vlastní zkoušky, abych neudělala ostudu.. A za pár minut už slyším jen, Los číslo jedna a papouškuju nahlas co se mi honí hlavou… Milí rozhodčí, los číslo jedna, Alfa Romeo z Maminčina doupěte a vůdce Markéta Pavelková jsou připraveny ke zkoušce vloh… uff první věc za mnou, vyslechla jsem si co dělat a kam vyrazit a hurá brouzdat na pole. Alfa byla rozpinďouřená a ze začátku lítala sem a tam a byla nervózní z většího počtu neznámých lidí (korona se tomu odborně říká), ale jak jsme se vzdálily, srovnala se a z vesela si začala slídit… Hodný pan myslivec s flintou, kterého nám oběma Simča domluvila, šel se mnou, abychom se domluvili, kdy bude nejvhodnější vystřelit… Alfíka výstřel ani kapku nerozhodil, a tak bylo jasné, že ze slídění, ve kterém je fakt dobrá, tady bez skromnosti, a z chování po výstřelu máme plný počet (tj. 4 body).. V duchu si říkám, uff 1/4 za námi..

DSC_0759 DSC_0758

A jak si tak pochodujeme tu vymezenou půlhodinku, začínám být nervozní, že se nám nepodařilo zvednout žádné zvíře… Hlavou mi letí, že to bude jako s Barčou, nenarazíme na nic, budeme pak přejíždět, Alfa se unaví, bude naštvaná a… Moje černé myšlenky přeruší rozhodčí, oznámí mi, že zatím získáváme hodnoceni 4 za chování po výstřelu a slídění a nos zatím 3, neboť jsme nenarazily na zvěř… Oddechnu si a střídá mě los č.2. Řítím se ke zbytku naší výpravy a hned se dělím o pocity a obavy… postupně se střídají další a další vůdci se psy, bohužel na zvěř nenaráží ani dvojka, ani trojka… Předposlední vyráží Síma s Amy, držím co mám a nejsem sama, že Štěpo 🙂

DSC_0804 DSC_0805

Amy má štěstí, kousek od ní vyběhla srna, říkám si paráda, Amy jí sice neviděla, ale slyšela, mění směr, stopu si najde velmi rychle, a hurá za ní, upaluje jak drak, ale… nehlásí. Asi je tak natěšená a chce dohonit to, co dělá takový rambajz, že zapomněla, že musí blafnout, ale nevadí, šance ještě bude, hlavně že to bude super ze stopy a nosu… ke konci časového limitu Amy „hlásí“ pernatou, ufff o prsa korejské školačky píší rozhodčí za hlasitost 1.

Jde se kousek dál a hlavní rozhodčí oznamuje, že se provede vodění, disciplína ze které mám obavy. Los číslo jedna, naprosto nevyběhaná Alfa, opět je mi na omdlení, teplo mi nepřidává… Rozhodčí oznamuje, že se půjde hezky s flintou na rameni, jak správně myslivci chodí, podlamují se mi kolena, ohlížím se a zoufale volám v duchu o pomoc… Říkám si, co jsem komu udělala… nejhodnější paní Spalová mi zapůjčuje svoji zbraň, já vůbec netuším co s tím, jak to držet,  natož, jak s tím chodit a hlavně pak, co na cizí těleso na rameni Alfouš, který štěká na vše, co nezná… Nandali to na mě, Alfa kouká, ale naštěstí mlči… Vydechla jsem a se staženým vším, co si můžete představit, vyrážím po předem vytyčené trase… Strašně si dávám záležet, abych šla pomalu, vím, že Alfa na to reaguje a taky zpomalí, úmyslně ji vedu těsně kolem překážek, aby nemohla přede mě a nezačala táhnout, už už se blížím do konce, cítím, jak oči všech koukají na mě a je mi jasné, že musí vidět, jak jsem nervozní..

DSC_0828 DSC_0830 Přátelé ví, že z této disciplíny jsem měla největší strach… Docházím do cíle, zvedám hlavu a hlasitě vydechuji. Na členech komise vidím úsměv, je jim jasné, jak moc jsem byla nervózní a slyším: “ Paní vůdkyně, to bylo naprosto skvělé, takhle to má vypadat, z disciplíny vodění na řemení máte 4 body.“ Mám pocit, že umřu, fakt plný počet, říkám si, neuvěřitelné, s díky vracím zbraň majitelce, dostávám placatku, piju bez protestu… Někdo mi pak jen špitnul, že jsem strašně letěla, říkám si, fakt? A já měla pocit že jdu jak lenochod… Paráda 3/8 za plný počet, říkám si, ještě stopa vůdce a pak už jsem klidná, ostatní má Alfa v sobě od Boha…

Po té, co vodění úspěšně všichni absolvovali, popojdeme maličko dále a jde se na stopu vůdce, tady jsem opět nervozní, nestihly jsme to moc trénovat, utěšuju se tím, že je Alfa závislák a snad mě bude chtít hledat… Vyrážíme i s pánečkem společně s vrchním rozhodčím a ponecháváme Alfu se zbytkem rozhodčích.. Neohlížím se, snažím se šourat, abych zanechala co největší pachovou stopu… Dojdeme na konec, uléháme do škarpy a čekáme… čekáme… furt čekáme, jsem příšerně nervozní a naprosto znejistím, Alfíčku, kde jsi… Alfík nikde, zvedám nenápadně hlavu a vidím, jak ji Štěpán odchytává u korony a nese zpět k rozhodčím.. nevím co se děje a nemohu reagovat, tak doufám a v duchu si říkám, přeci nevypadneme na stopě vůdce… Něco se evidentně děje, neboť najednou vidím, že Alfu na stopu vypouští Štěpán, chce se mi brečet, ta bezmoc je děsná… Najednou vidím, že se Alfa blíží, nejsem věřící, ale díky Bože, Diano, nebo kdo jste při nás byl… Našla nás, holčička moje bláznivá… Vracíme se ke zbytku rozhodčích a odnášíme si za Stopu vůdce známku 2. Uff, ale máme to, „adios“ první ceno, říkám si, ale hlavně, že nás nevyhodili.. Pak mi Štěpán líčí, jak se Alfa vyvlékla, nechtěla se nechat podržet a běžela za ním ke koroně a pak dál po stopě, po které jsme k místu přišli… Je jedno, co se tam dělo, hlavně že k nám dolezla, s radostí pak ještě zjišťuji, že i na první cenu mohu mít ze stopy vůdce známku 2… paní Spalová mi po své dceři posílá placatku se slovy, klidně to vypij… Děkuji všem, asi všichni v tu chvíli Alfu pohledem tlačili, aby k nám došla… Jsou skvělí!!!!

Tak už jen ta Stopa zvěře a na to navázaný Hlas říkám si, chodíme po poli a modlím se v duchu, aby před námi něco vyběhlo, postupně se tak děje u ostatních a nebo psiska vypouští, jak někde něco běží a nasazují je na stopy… My nic, mrzí mě to, Alfě začíná být vedro a je unavená, já skeptická a je mi jasné, že nás potkala smůla na zvěř jako s Baruškou… všichni mají hotovo a vrací se zpět na základnu, snažím se nevěšet hlavu, .myslivec z místního MS nás bere do obory, kde určitě nějaká zvěř bude… Cíleně mířím ke vzdálenému roští a pouštím Alfu volně, aby si něco zvedla třeba sama, to umí, v tom je dobrá, opakovaně nám to předvedla při nácvicích…

DSC_0859

Po pár minutách Alfa zabíhá do houští, mačkám všechny 4 palce, zavírám oči a říkám si, prosím, ať tam něco je… Alfa vybíhá ven a vrací se, jazyk venku, úplně hotová. Mezitím shora toho houští místní myslivec s dcerou vyhání srnu. Alfa jí vidí a já jí hned pouštím, Alfa řve, říkám si super… Srna skáče přes škarpu, Alfa za ní a na jednou ticho… Znejistím, Alfa normálně řve jak blázen, u ničeho si nejsem tak jistá, jako u její hlasitosti jak na viděnou, tak na stopě.. Najednou vidím, k se Alfik vrací a zdá se mi, že maličko kulhá, běžím k ní, asi si maličko podvrtla pacinku, jak se vrhla přes tu strouhu, a tak se zastavila. No nic, říkám si, řvalas, to je nejdůležitější. Vidím, jak se rozhodčí radí, dlouho se radí, ale vím, že máme splněno a ulevuje se mi. Nakonec ze stopy zvěře bereme známku 2 a z hlasitosti 3. Za poslušnost máme plný počet.

Děkuji všem rozhodčím, jen dodám, že mě to moc mrzí, neboť vím, že v tomhle je fakt dobrá. Ale to jsou zkoušky, můžete mít sebe lepšího a dokonalejšího psa a prostě se to tak sejde a něco nevyjde. Každému sedí jiná forma testu a je to tak trošku i o štěstí a to my na stopě vůdce rozhodně měly… Máme spoustu práce před sebou a díky vlohám víme, kde je třeba zabrat… Před závěrečným vyhlášením proběhlo pochopitelně kolečko panáku s pánem, co nám vystřelil a se spolubojovnicí Simčou.

vyhlášení  my dve vyhlaseni 2

Obě jsme své holčičky odvedly k úspěšnému složení Zkoušek Vloh a tím pádem splnily polovinu náležitostí k tomu, aby byly z holek chovné feny 🙂

Pokud jste dočetli až sem, děkuji za výdrž a snad jste měli aspoň chvilku pocit, že tam jste s námi 🙂

Pac a čenichovku fena Alfa Romeo a vůdce Markéta

za skvělou fotodokumentaci děkuji paní rozhodčí Míše Přibáňové a technickému týmu, Štěpánovi 🙂

 

Rubriky: z Doupátka | Napsat komentář

Jaro v Doupěti

Po delší odmlce opět zdravíme naše příznivce 🙂 to že jsme nic nenapsali, neznamená, že se u nás nic neděje, právě naopak.

Po dlouhé zimě a několika zdravotních trápeních, jsme se s poslední roztátou sněhovou vločkou vrhli na přípravu na zkoušky vloh a trošku začali tu naši malou čokoládovou princeznu držet zkrátka a vychovávat. Prostě je konec pubertálním hrátkám a muselo se začít makat 🙂 Máme to štěstí, že kolem nás je spousta moc fajn kamarádů a zkušených osůbek, co jsou ochotni nám stále radit, podporovat nás a hlavně, mají se mnou a Alfičkou trpělivost, že Lucko, Štěpáne, Simčo a ostatní 🙂

pole

A co se tedy vlastně u nás dělo? No u nás doma ani vlastně nic, ale nandaly se holiny, oprášil se reflexní obojek a řemen (myšleno pochopitelně vodítko) a vyrazilo se na pole za srnčím a zajícema. Jelikož je naše Alfa celkem šídlo a rychle se začne nudit, je potřeba jí zabavit, na což je pole naprosto ideální. Chvíli trvalo, než si zvedla svého prvního zajíce a srnku, ale jak se tak stalo, pochopila, co má dělat a dost hlasitě dala najevo, že ona je tu pánem a řvala, a řvala a řvala, tedy pardon, musíme se vyjadřovat jak se patří, tedy krásné a dlouho hlásila, ne jen na viděnou, ale i na stopě… A to nás tedy přesvědčilo, že ZV (zkoušky vloh) by jí při nacvičení poslušnosti, neměly dělat větší problém…

Učit Alfičku poslušnosti, je jako snažit se nacpat tenisák do ruličky od toaletního papíru, je prostě svá a musím přiznat, že mě často dovádí k šílenství, ale jednou jsem se na ten boj dala a rozhodla se, že to dokážu, tak jsem se nevzdala a poctivě, téměř denně chodila na pole nebo po vsi a vysvětlovala a ukazovala a hustila to do ní horem dolem… Když jsme nechodily po vsi, jezdili jsme pár kilometrů za Luckou a její smečkou do honitby a nebo se se Štěpánem, Simčou a pochopitelně Amynkou a PrimaDonnou scházeli a obcházeli pole tady u nás…

20170414_100115

A aby ten příspěvek nebyl na celý monitor, o tom, jak zkoušky probíhaly a jak jsme dopadly, se dozvíte v dalším příspěvku.

Čenichovku z Doupěte posíláme

 

Rubriky: z Doupátka | Napsat komentář

Krásné Vánoce

fb_img_1482485271857

Všem naším přátelům, kamarádům, známým, příznivcům a jejich rodinám přejeme krásné, pohodové a ničím nerušené svátky plné klidu a příjemných chvil.

Děkujeme za přízeň, pac a čenichovky vaši Doupaťáci

Rubriky: Nezařazené | Napsat komentář

Dog Expo 30.10.2016

Je to až k nevíře, ale prostě jsem se odvážila a společně s Alfinkou jsme vyrazily na mezinárodní výstavu pejsků v Praze, která se konala tento víkend v pražských Letňanech.

Má očekávání byla realistická a bez zbytečně vysokých ambicí, neb jsem si vědoma toho, že musíme ještě hodně moc zapracovat na předvedení a na přípravu a cvičení nějak nebyl prostor…

Jely jsme to hlavně okouknout, seznámit se a pokrafat s přáteli a zkusit si to. Alfinka byla od rána v dobrém rozmaru a při plné síle, mezi pejsky se procházela bez známek neklidu a chodila hezky u nohy, čímž mne velmi mile překvapila a udělala mi velikou radost. Avšak temperamet společně s přílivem emocí ji nedovolil ani na chvíli odpočivat nebo ležet v klidu 🙂 Jelikož jezevčíků bylo hodně a přijeli jsme s dostatečným předstihem, využila jsem toho, že ve vedlejším kruhu posuzování skončilo dříve a zkusila si s Alfičkou projít několikrát kruh. Alfička byla v tahu a pelášila, jen aby to měla co nejdřive za sebou. Ani jedna jsme si nevšimly, že nás bedlivě pozorují dva páry zkušených očí a to kamarádky Haničky a jejího kamaráda pana Klášterky. A tak se té mé čokoládové princezně poštěstilo, že se vodítka na dobrých 10 minut chopil jeden z nejpovolanějšich, aby nám posléze dal, společně s jeho drahou manželkou, spousty užitečných rad, čehož si nesmírně považujeme 🙂

A teď zpátky k vlastnímu vystoupení. Alfička je prostě citový a emocionální hysterik a tak výstavním kruhem doslova prolétla v tahu a já se ji snažila brzdit, co to jen šlo. Jako jediné plus bych viděla to, že se nezakořenila, ale pohybovala se 🙂 Ale abych nebyla až tak kritická, musím ji moc pochválit za chování na stole,kde nevyšilovala, ale stála, ani se netřasla, nechala si kouknout do tlamičky, aby ukázala svoje zoubky, i prohmatat ocásek a změřit obvod hrudníku.

Celkově jsme si vyběhly, jinak se to nazvat nedá, překrásnou známku V2 s ještě krásnějším posudkem, který naleznete Zde.

Nebereme to jako porážku, ale jako velikánský úspěch, vzhledem k minimálnímu času na přípravy, a zároveň jako úžasnou zkušenost, která nám opět dokázala, že bez práce koláče prostě nebudou.

V neposlední řadě musím poděkovat našemu support teamu v čele se Štěpánkem, který se svého úkolu opět bravůrně zhostil.

Mějte krásný den a posíláme čenichovku a pac, vaši Doupaťáci

Rubriky: Nezařazené | Napsat komentář

Áčkům je jeden rok

14.10.2016 oslavila naše miminka Barunky vrhu A svůj první rok na tomto světe.

Přijde mi to jako včera, kdy jsem po narození našeho prvního mláděte dvounohého s napětím očekávala i narození našich prvních štěňátek. Všechno to strašně uteklo a ze štěňátek jsou mladí pubertální jedinci, kteří jsou milováni ve svých rodinách, těší se dobrému zdraví a užívají si báječné psí životy 🙂

received_10208556593976271Kubíček

Prvorozený Atrej Divoký alias Kubíček je podle slov své paničky strašně chytrý, ale i tvrdohlavý. Je strašně mrštný, padlo i podezření na křížení s kočkou, neboť byl nalezen, jak se prochází v obýváku po parapetu 🙂

IMG-20160924-WA0005Ellinka

Mazlíček Amálka Ellie respektive jen Ellinka je divoška a rapl. Ve výškách ji panička loví také vcelku často, hlasitá je rovněž dost, ale je to také velikánský mazel a paničky miláček 🙂 s Lilinkou, starší ségrou, jsou nerozlučná dvojka, naprosto oddaná své milované paničce Lucce 🙂

IMG-20161017-WA0001Betynka

Alžbětka Bety, Betynka, černopálené zlatíčko našich sousedů se do své smečky začlenila velice rychle 🙂 Dle slov mladší paničky je  to miláček i usurpátor v jednom stvoření. Ze všeho nejraději si na někom z nich ustele a spí. Ovšem při sebemenším pohybu nesouhlasně zabručí. Taky je abnormálně zvukový pejsek bydlet s ní třeba v paneláku by asi nešlo. Při každém venčení spustí neuvěřitelný kravál od radosti a to bez rozdílu času. Je vcelku poslušná a prý abnormálně chytrá a vnímavá. Ráda si hraje s plyšovými hračkami, což podědila zřejmě po své mamince Barunce.

20160623_135744Bertíček

Bertíček je dle slov své velké paničky stále velikánský mazel a parťák svojí malé paničky Nelinky, užijou si s ním spousty legrace a jediným jeho nešvarem je jeho hlasitost… zdá se, že to mají všechny naše Á-détičky společné 🙂 Berťulka je právoplatný člen své lidské rodiny, který miluje vanu, všechny možné druhy provazú, šňůrek, pásků a přetahování s nimi, tady vidím celou Barunku…. Pořád se chce mazlit a nosit na rukou, to má i sestřička Betynka 🙂 Spí zásadně v posteli, však také jak jinak, mezi pánečkama, a jako člověk na boku a a s hlavičkou na polštáři 🙂 Prostě osud Bertíčkovi i přes počáteční zádrhel přinesl tu nejlepší rodinu, jakou jsme si pro něj mohli přát 🙂

20170108_124243Alfíček

A poslední, kdo nám z našich pěti statečných zbývá, je Alfička… momentálně pubertální torpédo, které usurpuje Naši starší Májinku, a snaží se být kápo celé naší smečky…. Alfouš je neuvěřitelný mazel a závislák, který jen těžce snáší, když musím odejít a věrně čeká, než se vrátím. Je velice temperamentní, ale bohužel i trošku bojácná v prostředí, které nezná, takže máme hodně práce se socializací … Ale v lese, na poli a kdekoliv v přírodě je ve svém živlu, rychlá, hbitá a pracovitá. Momentálně se chystáme opět začít pracovat na poslušnosti, abychom se mohli pokusit složit nějakou tu pracovní zkoušku 🙂

A to je nějak tak vše, co jsem o našich dětech z vrhu A chtěla napsat.

Děkujeme všem za přízeň a posíláme Čenichovky z Doupěte

 

 

Rubriky: Odchovanci | Napsat komentář

OV Praha Rychety a Alfinky první nemoc

Na Rychety jsme se moc těšili, po náročném létě,  které se točilo zejména kolem dvounohého mláděte, jsme si s Alfičkou konečně vyrazily a potkaly se s přáteli.

Alfička v noci zvracela, ale nepřisuzovala jsem tomu žádnou pozornost, protože furt někde něco okusuje, zejména mulčovací kůru. Celé ráno byla v pohodě, ale jak jsme vlezli do kruhu, něco bylo špatně, tak jsem si říkala, že si s panem rozodčím asi nesedli, což se prostě stát může… Alfa byla jako v křeči, nedalo se s ní hnout a měla výraz utýraného zvířátka… Kažopádně utrpení poprvé ve třídě mladých bylo dokonáno a jeli jsme domů. A i přes to hrůzné předvedení jsme si vychodily VD, což považuji celkem za úspěch…

Posudek z výstavy naleznete zde

Navečer měla Alfička už teplotu a opět zvracela, tak jsem zpozorněla a moc toho nenaspala, Ráno už měla maličká naše horečku vysoko přes 40 stupňů a tak jsme svištěli na veterinu…. Vysvětlila jsem paní doktorce co se dělo, Alfička dostala pigárka, prášky, sirupy a s paní doktorkou jsme si volaly, neboť se jí vůbec nelíbila ta vysoká horečka. Ale to by nebyl náš temperamentní Alfíček, který i přes tu vysokou horečku na první pohled vypadal, že jí nic moc není a dokázala v prvním pohledu zmást kde koho. Paní doktorka byla v šoku, neboť pejsci s její teplotou, 40.6, běžně leží v apatii, no to u Alfičky nehrozilo, ta si po svých došla cca 1km na veterinu a zpět, táhla jako bejk a ještě zrevidovala celou čekárnu a ordinaci…

Další den jsme šli na kontrolu, Alfinka byla už mnohem lepší, ale dostala pro jistotu ještě pigárka a rovnou antibiotika na týden a prášky na zvracení a přisnou žaludeční dietu. Po týdnu už to byla zas naše mladá dobrá Alfinečka v plné síle. Tak jsme se šli ještě naposledy ukázat paní doktorce, která zkonstatovala, že Alfinka akutní zánět žaludku zvládla a nám spadl kámen ze srdce…. Takže se teď budeme pilně připravovat na další metu, kterou pro nás bude MV psů v Praze a to na konci října. Držte nám palce, budeme to potřebovat 🙂

Pac a čenichovku vaši Doupaťáci

Rubriky: Nezařazené | Napsat komentář

Z Alfičky je velká holka

20160612_133631 20160621_094449

Dlouho očekávaný den, kdy se z našeho malého čokoládového ďáblíka stane jezevčí slečna, přišel. Jak už při návštěvě našich jezevčích Kamarádů a jejich pánečků Markét a Martina, jejich kluci Kryšpín a Kvído správně cítili, Alfinka začala poprvé hárat. Nese to holčička naše statečně, jen nějak neví, co se s ní děje, a tak poslouchá ještě méně, než obvykle a k tomu nějak nechápe, proč zůstává doma, když beru do ruky to kožené vodítko a reflexní obojek…

Snad se po tomto období naše milovaná divoška maličko zklidní a začne se chovat maličko dospěleji 🙂 Budeme si držet pěsti. Její sestřičky, Ellinka s Betynkou zatím nic, tak se budeme těšit na zprávy od paniček, kdy se i jim ze štěňátek stanou slečny jezevčice!

Děkujeme za přízeň, pac a čenichovku vaši Doupaťáci

Rubriky: Nezařazené | Napsat komentář

Oblastní výstava Praha Kunratice

4.6.2016 jsme se s Alfičkou vydali opět na jednu oblastní výstavu, a to do pražských Kunratic, kde se před dvěma lety vystavovala i její maminka, Baruška. Vzhledem k tomu, že celou noc pršelo, travička v zámeckém parčíku, kde se výstava koná, byla značne mokrá ještě i ráno. Alfička opět předvedla,, jak je pramálo vychovaná, a byla dost slyšet… Každopádně pan rozhodčí Buba si ji dokázal maličko podmanit, a tak se v kruhu uklidnila a i pár kroků předvedla, zoubky ukázala a i hrudníček si nechala změřit.

Celkově se nám atmosféra výstavy opět moc líbila a určitě se sem opět brzy podíváme.

Posudek z výstavy naleznete zde

Rubriky: Nezařazené | Napsat komentář

Oblastní výstava Kačina 21.5.2016

Naše čokoládová láska se chtě nechtě musela vydat i na pole výstavní, resp. Do výstavního kruhu 🙂 Jelikož v tomto směru jsme opravdu velmi málo zkušení, snažíme se já i Alfička trénovat.

Přípravy jsme se snažily nezanedbat a pomalu se začíná naše trénování vyplácet. Z nádherné výstavy na Kačině, která se koná v prostředí zámeckého parku, jsme si přivezli ocenění Velmi Nadějná 1 a ještě jsme se připletly do hledáčku členky bonitační komise, paní Přibáňové, a máme tak pár krásných fotek 🙂

140_alfa_romeo_zmamincina_doupete4 140_alfa_romeo_zmamincina_doupete3 140_alfa_romeo_zmamincina_doupete1

Posudek z výstavy naleznete zde

A abych se ve výstavním kruhu trošku procvičila i já, nabídla jsem kamarádům, Zorce a Vojtovi, páníčkům krásného jezevce Ozáčka, že ho zkusím předvést, aby případně mohl i k bonitaci… a Ozáčkem jsme si vyběhli výbornou 1, vítěze třídy otevřené a tak si ho posléze Vojta, jakožto hrdý otec, odvedl k bonitaci, kterou Ozáček prošel a stal se tak kandidátem chovu 🙂

Rubriky: Nezařazené | Napsat komentář