Na začátku června, sotva naše miminka vrhu C oslavila měsíc na tomto světě, začala být Alfinka unavená. Z ničeho nic polehávala, neměla o miminka zájem a byla až apatická. Věděla jsem, že je zle a nejspíše nás potkala noční můra všech chovatelů – Eklampsie, neboli poporodní odvápnění. Přesto, že jsme Alfince dávali doplňky stravy její produkce mlíčka a posedlost tím, aby děti nakrmila, jí dostala do tohoto život ohrožujícího stavu… Věděla jsem, že jde o minuty, a jak to již bývá, byl víkend, naprosto vždy, když se v Doupěti něco děje, je to víkend, noc nebo svátek… Koukla jsem do navigace, která klinika je dojezdově nejblíž, a frčelo se do Brandýsa… Po chvíli čekání jsme se dostali na řadu a Alfík měl během chvíle v kožíšku spousty včeliček, odebrala se krev, dostala tabletky atd..
Pan doktor potvrdil mojí obavu, ze začínající Eklampsie, naštěstí jsem jela hned a nečekala… K tomu všemu se ještě, díky nadprodukci mlíčka, Alfince zanítil jeden cecík a v mlékovodu se vytvořil zánět, tak dostala rovnou ještě antibiotika… Zbytečně se rozepisovat, co vše se dělo dále, důležité je, že jsme vše zvládli a Alfinka je a bude v pořádku. Miminka byla dost velká na to, aby zvládla vše sama jen s minimální zátěží maminky… Poté, co jsme vše zvládly, nám naše nejúžasnější paní doktorka řekla, že Alfík měla tolik mléka, že by uživila klidně 15 rotvajlerů a že to je naprosto ojedinělé… No holt, naše holky jsou „Matky Roku“. Teď, když už vím, že je vše v pořádku, přikládám i fotku Alfinky z kliniky v Brandýse, není mi z toho vůbec dobře, ale je to za námi a všichni v pořádku. Děkujeme za přízeň a všem pac a čenichovku, Markéta