O nás aneb jak to všechno začalo

Jsme malou rodinnou chovatelskou stanicí, která byla registrována FCI k 21.1.2015 a zabývá se chovem dlouhosrstých jezevčíků malých rázů. V současné chvíli vlastníme 4 dlouhosrsté trpasličí dámy – dvě chovné holčičky, černo-pálenou maminku a hnědo-pálenou dceru,  a dvě červené seniorky.

Všechny naše zvířátka jsou pro nás hlavně nerozluční parťáci, právoplatní členové naší rodiny a mazlíci. Mají přístup úplně všude a když jsme hodní, zbyde na nás v posteli i kousek místa 🙂  Naše láska k jezevčíkům započala již před mnoha lety…

V únoru 1980 jsem se rodičům narodila já a v té době doma nebyl žádný pejsek. Avšak v jedné hájence se o 2 měsíce později narodil krásný početný vrh standardních hladkosrstých jezevečků a jeden z nich byl i náš budoucí pejsek, Filípek. A tak se stalo, že malá holčička jezdila v kočárku s malým jezevcem a postupně spolu vyrůstali a byla z nich nerozlučná parta.

Filípek s námi byl krásných 11 let a o jeho životě se můžete více dozvědět v sekci Filípek . Po jeho tragickém odchodu jsme zůstali opět bez pejska, což byla pro celou rodinu neuvěřitelná rána a v bytě bylo najednou strašně prázdno… A tak do naší rodiny přišla na podzim roku 1991 první dlouhosrstá standardní jezevčice, černopálená Barunka I.

Barča s námi byla krásných 16,5 roku a během svého života měla jedny štěňátka.V listopadu 1994 se nám narodily dvě fenečky. V té době jsme o chovatelství nikdo neměli ani páru, jen jsme prostě chtěli mít štěňátka. Tak Barunka měla miminka se sousedovic Dastíčkem :-). Jelikož jsme již nikdy nechtěli zůstat bez pejska, rozhodlo se, že jedna holčička zůstane doma, a tak nám k Barunce přibyla Emilka.

Po odchodu Barunky nám Emilka zůstala sama, a protože jí bylo moc smutno po její mamince, po poradě s veterinářem jsme jí pořídili kamarádku a to dlouhosrstou trpasličí holčičku Sáru (Ivetu z Kozíčku).

Po odchodu Emilky, která s námi strávila krásných víc jak 13 let a odešla po vážné nemoci,  jsme k Sáře pořídili Májinku (Blanchet Chucky in Moravia). Jelikož jsme za sebou v tu chvíli měli smutnou zkušenost, kdy nám jeden pejsek odešel a druhý moc tesknil, po dlouhém přemýšlení a mnoha rodinných poradách jsme se rozhodli, že už nikdy nechceme, aby jedna z holek zůstala sama a byla smutná odchodem kamarádky a parťačky a tak jsme po přestěhování do domečku za Prahu v roce 2013 k holkám pořídili třetí parťačku, Barborku II. (Jasmína Bára Naše poupátko)., jejímž příchodem započal i zájem o chovatelství, a tak se stalo, že vznikla i naše CHS…